Byliny pro vás

Mé články pro časopisy
05 September, 2017

Lípa: národní strom plný moudrosti a zdraví - Časopis Ve hvězdách - Lidový léčitel (září, říjen 2017)

Dříve se lípy vysazovaly v každé vesnici i kolem cest. V horkých letních dnech si lidé rádi odpočinuli v jejich stínu. Posedět pod lípou, zvláště v době, kdy kvete a v její koruně bzučí stovky včel, je opravdu velice uklidňující a příjemné. Není divu, že je to náš národní strom.

Lípa vyzařuje krásnou ženskou energii a velikou moudrost. Můžeme si ji představit jako starou moudrou ženu, která už toho mnoho zažila a ráda se s námi o svá moudra podělí. Jejím protějškem v přírodě je dub, který vyzařuje mužnost a sílu. Oba stromy se mohou dožít velice vysokého věku (dokonce 800 – 1000 let) a asi i proto byly vždy velmi vážené a uctívané.

Květy lípy si určitě natrhejte a nasušte. V zimě vám potom při horečce a nachlazení přijdou vhod.

Sbírají se celá soukvětí i s podpůrným listenem, nejlépe v odpoledních hodinách za suchého počasí. Květy se suší ve stínu a v průvanu bez obracení.

Léčivé účinky lípy:

  • čaj se užívá při nachlazení, horečkách, katarech horních cest dýchacích a suchém kašli, bronchitidě, angíně, nespavosti a nervovém podráždění, při bolestech v oblasti močových cest, podporuje vylučování žaludečních šťáv, má potopudný účinek a působí protizánětlivě

 

Příprava:

  • 2 čajové lžičky květů přelít vroucí vodou a nechat 15 minut odstát, potom zcedit

  • můžeme dochutit lžičkou medu a pijeme teplý

  • malé děti do 3 let – 1 šálek denně, starší děti 2 šálky a dospělí až 3 šálky za den

Čaj z lipových květů je velmi chutný a voňavý, snad i proto se lipový květ často přidává do různých čajových směsí.

Zkuste si i v dnešní uspěchané době najít chviličku čas a posedět pod rozkvetlou lípou. Pocítíte nádhernou energii klidu a míru, kterou tento úžasný strom vyzařuje.

Úryvek z knihy Bytosti přírody od Margot Ruis:

Lípa přivádí energii ze země vzhůru do koruny a nechává ji přes větve a větvičky protékat do okolí. Místo pod lípou a kolem ní je zcela mimořádné, panuje zde zázračně klidné a jasné zachvívání, velmi vhodné pro duchovní práci.

 

 

 

 

Smetanka lékařská (pampeliška) - Časopis Mezi šálky (květen, červen 2017)

Pampeliška je úžasná bylinka, která je často přehlížená. Vytrháváme jí jako plevel a ona má přitom tak blahodárné účinky na naše zdraví.

Sbírají se listy a kořeny. Listy sbíráme na jaře, nejlépe ještě před tím, než pampeliška vykvete. Kořeny sbíráme na podzim, když celá rostlinka uvadne a stahuje sílu zpět do země. A nebo také brzy na jaře, když začínají vyrůstat první listy. V této době sbíráme celou rostlinu. Kořeny musíme dobře umýt. Pro rychlejší sušení je můžeme podélně rozříznout. Doporučují se usušit umělým teplem.

Listy pampelišky mají pozitivní vliv spíše na ledviny a přidávají se do detoxikačních směsí. Působí močopudně, užívání je vhodné při zánětech močových cest a ledvinových kamenech, působí příznivě při dně, revmatu, degeneraci kostí a chrupavek, artritidě a kožních problémech (vyrážky a ekzémy). Jsou vhodné i při diabetu.

Kořeny jsou hořké, působí blahodárně na trávení, zlepšují chuť k jídlu, mají příznivý vliv na játra a žlučník. Dle herbáře jsou vhodné při zánětech žlučníku, žlučníkových kamenech, při onemocnění jater, po žloutence, při zácpě, která je způsobena špatnou funkcí jater a žlučníku.

Dle čínské medicíny smetanka pročišťuje horkost a odstraňuje vlhkost. To může mít pozitivní vliv při zánětech v těle (zejména v oblasti jater a žlučníku). Játra dle TČM působí na volný tok energie v těle a správnou funkci šlach. Pampeliška je také vhodný doplněk při bolestivých a oteklých kloubech.

Nastal čas na pampeliškový med

Nyní nám pampelišky začínají kvést a tak přichází správná doba na výrobu pampeliškového medu.

K tomu potřebujeme: 200 ks květů pampelišky (můžeme přidat i nějakou sedmikrásku), 1 l vody, 1 citrón a 1 kg cukru krystal. Květy omyjeme a vložíme do hrnce, zalijeme 1 l vody, přidáme dobře umytý citrón nakrájený na kolečka a vaříme zhruba 15 minut. Necháme louhovat do druhého dne. Druhý den přecedíme přes plátno, přidáme cukr a vaříme za častého míchání 1,5 hodiny. Poté nalijeme do skleniček a uzavřeme.

Alma Excelsior o této krásné rostlince napsal:

Pampeliška je nositelkou sil slunečních Mocností. Její skupinová duše je celá ze zlatého budhistického éteru. Je neskonale krásná jako zlatý zářící cherubín. Obyčejně mívá v pravici zlatou harfu, na níž doprovází svůj vroucí a plamenný zpěv. Je to jedna z nejkrásnějších, nejzářivějších a nejušlechtilejších skupinových duší rostlinstva, jemná, oduševnělá, ale přitom prostá. Září z ní všeláska. Je vtělenou láskou ke Slunci, k životu a ke všemu tvorstvu.

Proto prosím při trhání přistupujte k pampelišce s úctou a láskou a nejprve jí požádejte, jestli si ji můžete utrhnout.

Je krásné si uvědomit, že výrobky z pampelišky nebudou působit jen na naše tělo, ale předávají nám také své nádherné éterické vlastnosti. Rozzáří naší bytost zevnitř svou nekonečnou láskou ke Slunci a všemu tvorstvu.

 

 

Kaštan – Jírovec maďal (časopis Mezi šálky - březen, duben 2017)

Již brzy pokvete tento majestátní strom nádhernými bílými květy přípomínajícími velké svíce. Kaštany rostou v mnoha obcích okolo cest i v městských parcích. Na jaře potěší naše oči krásnými květy, na podzim zas udělají radost dětem, které si s hnědými plody rády hrají. Pohled na tyto mohutné stromy navodí v člověku vnitřní klid a mír. Když svírám v rukou jeho hladké kulaté plody, jako bych cítila vibrace samotné Země. Zdá se, že kaštany vyzařují zvláštní energii. Vůbec se nedivím, že se doporučuje nosit je po kapsách nebo je dávat pod postel. Říká se, že zralé plody jírovce pomáhají neutralizovat škodlivé záření, prohlubují spánek a působí pozitivně při revmatických potížích.

Květy jírovce si můžete na jaře nasbírat a nasušit. Pozor, jsou náchylné na zapaření. Používají se k výrobě mastí na křečové žíly a hemoroidy. Z květů a pupenů se vyrábí i tinktura, která má příznivý vliv zejména na lymfatický a žilní systém, je vhodná též při otocích a vodnatelnosti, ředí krev, ulehčuje vylučování moči při zvětšené prostatě. Smí se užívat jen jeden až dva měsíce. Není vhodná pro děti a těhotné ženy. Tinktura z plodů se doporučuje jen k vnějšímu použití – do mastí nebo k potírání problematických míst. Doporučuje se nanášet na křečové žíly i popraskané vlásečnice – metličky a to jak na nohou tak v obličeji. Tinktura při potírání může pěnit.

Kaštan má příznivé účinky zejména na cévní potíže – křečové žíly, homoroidy, záněty žil, bércové vředy, lámavost cév. Zlepšuje prokrvení. Působí protizánětlivě. Přípravky z kaštanů je vhodné užívat při lymfatických potížích a otocích. Masti z kaštanů působí příznivě při revmatoidní artritidě, křečových žilách, hemoroidech a dle některých zdrojů i proti pihám.

Odvar z květů jírovce se dříve používal na obklady při zánětlivých kožních onemocněních a popáleninách, odvar z plodů naopak při omrzlinách a ekzémech.

Podrcené plody kaštanů si můžete naložit do Alpy a vyrobit si tak vlastní mazání na bolavé klouby.

Symbolika kaštanu – Miroslav Harabica:

Silou vždycky nezvítězíš. Měj radost i z toho, že druhý má pravdu a moudře Tě učí.

 

 

Rakytník řešetlákový (časopis Mezi šálky - leden, únor 2017)

 

Máme tady zimní období, kdy mnoho lidí bojuje s nachlazením, chřipkou či virózou. Proto nastala vhodná doba pro posílení imunity. K těmto účelům se doporučují například výrobky z rakytníku řešetlákového.

 

Je to trnitý opadavý keř nebo malý strom, který běžně roste v Číně, Mongolsku, Nepálu a Indii. Ale dá se pěstovat i u nás. Pokud si ho budete chtít vysadit na své zahradě, pamatujte na to, že potřebuje slunné stanoviště. Nejlépe se mu daří v lehčí a písčité půdě. Rakytník má úzké zelené listy, které se na slunci stříbřitě lesknou a drobné oranžové plody. Je velmi krásný, odolný a na pěstování nenáročný. Dožívá se až sta let. Tento keř je dvoudomý. To znamená, že je potřeba mít jednu samčí a jednu nebo více samičích rostlin. Pokud byste ho chtěli pěstovat ve velkém, je možné mít až šest samic na jednoho samce. Ale pro lidi, kteří mají malou zahrádku, je jeho dvoudomost vzhledem k velikosti tohoto keře spíše nevýhoda. Toho si byli prodejci dobře vědomi a proto se již v poslední době v zahradnictvích dají sehnat rakytníky, u kterých je na samičí rostlině naroubovaná samčí větvička. V tom případě vám postačí pouze jeden. Někdy je také možné využít toho, že samčí rostlinu má někdo v sousedství. K opylení dojde i na větší vzdálenost. A jak rozeznat samce od samice? Je to docela složité. Nejlépe se to rozpoznává na jaře. Pupeny samce jsou až 3x větší než pupeny samice. Samec má květy nazelenalé, kdežto samice žluté.

 

V léčitelství se využívají plody rakytníku, které mají oranžovou až červenou barvu. Tyto bobule obsahují vysoké množství vitamínu C, dále vitamíny B, D, E a K. A jak drobné plody nejlépe očesat? Na Sibiři se to provádí tak, že se nechávají přemrznout a potom se jednoduše setřesou na plátno připravené na zemi. Z takto sebraných bobulí si můžete vyrobit domácí sirup, likér i džem. Velmi jednoduše si připravíte i tinkturu. Stačí plody naložit do alkoholu (například do vodky) a louhovat 3-4 týdny. Potom scedit. Užívá se 20 kapek dvakrát denně.

 

Rakytník se doporučuje například při chřipce a nachlazení, při onemocnění horních cest dýchacích a v době infekčních chorob, neboť stimuluje imunitní systém. Plody rakytníku mají také pozitivní vliv při žaludečních potížích i vředech v trávicím traktu, hojí sliznice. Nadměrná konzumace čerstvé šťávy ovšem může u citlivých lidí vyvolávat pálení žáhy. Rakytník je dobré užívat též při stresu a únavě. Je to totiž adaptogen. To znamená, že zvyšuje odolnost proti stresu, napomáhá nám přizpůsobit se okolnímu prostředí a navrací tělo do vyrovnaného stavu. Má pozitivní vliv při kloubních problémech a revmatitidě. Je to též vhodný doplněk stravy při infekční hepatitidě. Pomáhá regulovat krevní oběh. V tibetstké medicíně se doporučuje i při kardiovaskulárních chorobách. Působí preventivně proti arterioskleróze. Rakytník je vhodné užívat při celkové slabosti a k rekonvalescenci po nemocích.

 

 

Vánoční purpura (časopis Mezi šálky - listopad, prosinec 2016)

 

Věděli jste, že vánoční purpura se skládá z mnoha různých sušených bylin a koření? Přidává se do ní například skořice, hřebíček, muškátový oříšek, levandule, mateřídouška, meduňka, máta, heřmánek, šalvěj, rozmarýn, měsíček, fenykl, jehličí, smolné piliny a třísky.

O Vánocích se purpura položí na rozpálenou plotnu a prosytí domov aromatickým kouřem. Kdo má sklokeramickou desku, může ji klást na kousek alobalu. Dá se pálit i v aromalampě. Provoní celou místnost i když se jen položí na horké topení. Je to vlastně druh kadidla nebo vykuřovadla. Vykuřovadla se používají k vyčištění energie, ke změně atmosféry, k různým rituálům, při náboženských zvyklostech i šamanských technikách, ke zlepšení nálady, zklidnění nebo mediatci. Záleží na složení bylin.Vánoce jsou časem klidu a míru. A já věřím, že purpura má moc tuto pohodovou atmosféru v našich domovech navodit.

 

Purpura pravděpodobně vznikla z tzv. pot-pourri, což byla nádoba s vonnou směsí bylin a koření. Ta se pokládala blízko ke kamnům a měla naplnit pokoje příjemnou vůní. Tento zvyk pocházel ze středověké Francie a později se rozšířil do Anglie. Od 18. století tvořila pot-pourri luxusní zdobená nádoba z porcelánu nebo kameniny. Do této nádoby se nasypalo koření a sušené byliny i dřeviny – například skořice, hřebíček, levandule, růže, jasmín, šišky, hobliny z jalovce nebo cypřiše a na kolečka nakrájené sušené citrusy.

 

Takovou ozdobnou misku si můžete vytvořit i dnes. Zkuste do její výroby zapojit i vaše děti nebo vnoučátka. Určitě jim to udělá velikou radost. Pot-pourri nejen že krásně vypadá, ale též nádherně voní. A fantazii se meze nekladou. Záleží jen na vás, jaké koření vyberete. Já bych zvolila třeba levanduli, růži, květy šalvěje muškátové, šípky, skořici, hřebíček, kardamon, kolečka pomeranče a jehličí. A pokud by se vám zdálo, že mistička voní přece jen málo, můžete suché květy zakápnout esenciálním vonným olejem. Přírodní vůně a esenciální oleje mají schopnost pročistit auru neboli energetické pole člověka, působí pozitivně na naší náladu, navozují pocit štěstí a spokojenosti a v neposlední řadě mají příznivý vliv i na naše zdraví. Těchto účinků se využívá v aromaterapii.

 

Šalvěj muškátová je u nás méně známá, ale do voňávé mísky se velice hodí. Proto bych vám ji ráda představila. Dá se pěstovat na zahrádce. Je to poměrně mohutná dvouletá bylina s chlupatými listy a modrými či fialovými květy. Většinou dorůstá do výšky okolo 50 – 100 cm. Má raději slunné stanoviště. Kvete od července do srpna. Její květy mají velice aromatickou vůni. Olej z nich se používá zejména do pánských parfémů. Aroma květů využívají také výrobci muškátových vín. Dříve byla doporučována i v přírodním léčitelství. Ale já pro léčebné účely dávám raději přednost šalvěji lékařské.

 

Přeji všem krásné a voňavé Vánoce! Myslím, že Vánoce nejsou jen o dárcích a hromadě jídla. Ale hlavně o rodinné pohodě, klidu a míru, o lásce a o štěstí. Zapomeňte na obvyklý shon a stres a zkuste si to letos opravdu v klidu užít!

 

Nádherné prožití vánočních svátků a šťastný nový rok přeje

 

Hana Jánská

 

 

Dvě malé krásky  (časopis Mezi šálky - září, říjen 2016)

V přírodě můžeme nalézt dvě maličké krasavice. Jednu pouze na jaře, zato druhou téměř po celý rok. Jistě uhodnete, o kom je řeč.

 

Sedmikráska obecná (Bellis perennis)

Je tak krásná, něžná, maličká a přece se nebojí. Stačí neopatrné šlápnutí člověka a je po ní. Ona přesto žije beze strachu, natahuje svou hlavičku vstříc slunci a světlu. Zůstává v přítomné chvíli a raduje se z každého okamžiku.

Největší ctností sedmikrásky je její prostota. Proto jí lidé dříve nazývali chudobkou. Vyzařuje hlubokou moudrost a vnitřní sílu.

Ráda ji přidávám do čajových směsí. Když si připravujete bylinný čajík a vidíte tam ten krásný malý kvítek, určitě vás to rozzáří radostí tak jako mne. Tato bylinka má prý také schopnost projasnit naší auru.

 

Květy se sbírají od března do září, ale největší sílu mají na jaře. Sběr provádíme za slunného počasí, nejlépe kolem poledne do proutěných košíčků. Vybíráme si divoce rostoucí květy na loukách a pasekách. Vyšlechtěné plnokvěté sedmikrásky pěstované na zahrádkách necháme pouze na okrasu.

 

Sedmikráska se přidává do čajů na kašel a onemocnění dýchacího ústrojí. Může se kloktat při bolestech v krku. Má příznivé účinky při zánětech močových cest. Její působení je velice jemné, proto se moc nepoužívá samostatně, ale spíše ve směsích, kde se umocňuje i síla ostatních bylin.

Sedmikráska se dříve doporučovala do koupelí a na obklady při různých kožních onemocněních.

 

Sedmikráskou si můžeme ozdobit i pokrmy nebo jí přidat do salátů.

 

Alma Excelsior (Duchovní význam květin) o sedmikrásce napsal:

Chudobka praví: „Nekonečnost kosmu dává mi pociťovati mou nepatrnost, mou malost. Jsem jako prach na cestě, každý na mne šlape, a přesto pociťuji Lásku Boží, i ve mně proudí duchovní Světlo, i mými žilami stoupá krev země ke Slunci. Ač prosta, jsem pokorná, přece Tvůrce o mně ví a já nekonečně jej miluji.“ Tak chová v sobě chudobička tajemství sedmikrásky, jako prostá duše, odevzdáním Bohu, chápe hloubku Božských Zákonů a rozumí i nejvyšší filozofii věčného života. Nechť přinese všem požehnání a posilu pro duchovní vývoj!

 

 

Violka vonná – Fialka (Viola odorata)

Nevím jak vy, ale já fialky prostě miluji. Když na jaře vykvetou tyto krásné fialové kvítky, mám velikou radost. Zbožňuji jejich nádhernou vůni!

U fialky sbíráme především kvetoucí nať, někdy i oddenek.

Podle Almy je nejvhodnější trhat fialky na Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu. Tehdy mají tyto květy největší léčivou moc.

V přírodním léčitelství se tato rostlinka doporučuje při plicních potížích, zlepšuje vylučování hlenu, má močopudné účinky, působí příznivě při revmatismu. Její užívání není vhodné v těhotenství a při kojení. Pokud máte problémy s padáním vlasů, můžete zkusit potírat hlavu odvarem z fialek. Fialky s přesličkou se používají do koupelí při hemeroidech.

 

Alma Excelsior (Duchovní význam květin):

Fialka je dávným symbolem skromnosti, pokory a trpělivosti, její fialová barva vyznačuje duchovnost. Je signována Venuší, pro svoji libovonnost, je symbolem bytosti láskyplné, která každému vychází vstříc svojí obětavostí. Nikdy se nedere do popředí a nežádá si pozornosti svých bližních. Nečeká na odměnu, nýbrž v ústraní pracuje pro blaho všech.

 

 

 

 

Asijské byliny (Časopis Mezi šálky - květen 2016)

Ráda bych Vás seznámila se dvěma asijskými bylinkami, které je možné pěstovat i u nás. O dalších asijských bylinách získáte mnoho zajímavých informací při mé přednášce, která se bude konat 9. září v Čajovně U sv. Mikuláše.

 

Ženšen pětilistý – Jiaogulan (Gynostemma pentphyllum)

je silný adaptogen a antioxidant. Působí pozitivně na imunitní systém, odolnost a vytrvalost.  Zlepšuje fyzickou i psychickou kondici. Jsou známé i jeho příznivé účinky na krevní tlak, který dokáže regulovat. Normalizuje hladinu cukru v krvi i cholesterol. Používá se při nespavosti, kladně ovlivňuje trávení.

Zajímavostí je, že v oblastech Číny, kde je často konzumován, žije nejvíce lidí starších 100 let. Asi proto se mu také říká rostlina dlouhověkosti.

Dá se velice dobře pěstovat doma v květináči, ale i venku na zahrádce. Pokud ho budete pěstovat venku, je důležité ho na zimu dobře zakrýt. Rostlina je mrazuvzdorná zhruba do -15 stupňů. V zimě odumřou vrchní části a na jaře opět vyrazí z oddenku. Roste jako liána. Na zahrádce se pne po zemi nebo po opoře, kterou mu dáte. Doma ho můžete mít v závěsném květináči.  Množí se ze semínek, ale můžete i ustřihnout větvičku a dát do vody. Dobře pouští kořínky.

Je možné ho nasušit a vařit si z něj lahodný čaj. Pozor, nepřelévá se vroucí vodou, pouze horkou.  A nebo můžete jen tak ujídat syrové lístečky, které mají velice zajímavou chuť, tak trochu připomínající salátovou okurku. Je vhodný i do salátů.

 

Angínovník čínský – Belamcanda chinensis

je znám především pozitivním vlivem při bolestech v krku, angíně a zánětech v ústní dutině, problémech s hlasivkami i zánětech průdušek. Při těchto potížích se doporučuje utrhnout pouze malý kousek listu, rozžvýkat a vyplivnout. Nesmí se užívat v těhotenství. Oddenek má močopudný účinek.

Angínovník patří do čeledi kosatcovitých.

Daří se mu dobře i v našich podmínkách. Dá se pěstovat venku. Ale na zimu je dobré ho přikrýt nastýlkou, která by ho ochránila před silnými mrazy. Má rád propustnou půdu, nesnáší přemokření. Někteří lidé si ho pěstují i doma v květináči a nebo jako přenosnou rostlinu. To znamená od jara do podzimu venku a na zimu se přenese domů do chladnější místnosti. A v zimě je potom po ruce, když je ho potřeba.

Svým vzhledem připomíná kosatec. Má rozvětvený oddenek a trsy úzkých listů. Může dorůstat až do výšky 1 m. V letních měsících nás potěší krásnými žlutooranžovými květy. V tobolkách se po odkvětu ukrývají tmavá kulatá semínka, ze kterých se angínovník snadno množí.

Tuto rostlinku všem doporučuji, myslím že svými nádhernými květy udělá každému radost.

 

 

Podběl obecný (Časopis Mezi šálky - březen 2016)

S blížícími se jarními dny se v přírodě objeví první žluté kvítky podbělu. Pohled na zářivě žluté květy v šedé a ztuhlé zemi vyčaruje jistě každému úsměv ve tváři při pomyšlení, že jaro je opět tady!

Já za sebe musím říci, že žluté květy na mě působí jako malí smajlíci s krásným úsměvem. Rozzáří mě zevnitř, jako taková sluníčka. Dodávají mi vnitřní radost a dobrou náladu. Stačí se na chvilku zastavit a zadívat na ně. V tu chvíli uvnitř mě něco vesele poskočí. Cítím se jako malé dítě, radující se jen z toho, že prostě je. Všechny starosti rázem pominou. Příroda je opravdu mocná čarodějka!

Podbělu se dříve také říkalo koňské kopyto. Možná kvůli tvaru květů, které vyrůstají na šupinatých stoncích a kopyto opravdu trochu připomínají. Listy rostou až dva měsíce po odkvětu. Mají široký srdčitý tvar a na rubu jsou bílé plstnaté.

Květy se sbírají v březnu až dubnu, listy v květnu až červenci. Sběr květů se provádí za suchého počasí nejlépe v odpoledních hodinách. Musíme dát pozor, aby se nám nezapařily. Suší se v tenkých vrstvách v průvanu nebo při umělém teple. Nesmí zhnědnout. Listy se suší v jedné vrstvě stopkami nahoru také nejlépe v průvanu. Po usušení by měly mít stále zelenou barvu.

Podběl je známý svými pozitivními účinky při zánětech horních cest dýchacích, při chronickém kašli a chrapotu, příznivě ovlivňuje i bronchiální astma. Může se použít i při průjmech, zánětech žaludku či pálení žáhy.

Nálev z listů se zevně používá při kožních potížích – vyrážky, ekzémy, bércové vředy, růže v obličeji.

Pokud si budete chtít udělat čaj z podbělu, připravte si raději směs z několika různých bylin, kde by měl podběl tvořit maximálně 15 procent.

Při kašli a zánětech horních cest dýchacích si k podbělu můžete přidat například jitrocel, proskurník, bez, lípu, diviznu, jablečník nebo sedmikrásku.

Podběl totiž obsahuje pyrolizidinové alkaloidy, které mohou být toxické pro játra. Smí se používat pouze krátkodobě a nejlépe ve směsi.

Úplně nevhodný je pro těhotné a kojící ženy a děti do 3 let.

Symbolika podbělu:

Po noci pokaždé vyjde slunce, objev optimismus uprostřed smutných chvil, ty pak rychleji pominou.   (Hrabica)

 

Přeslička rolní (Časopis Mezi šálky - leden 2016)

 

Přeslička roste na neobdělávaných polích a na okrajích lesa. Má ráda vlhké prostředí. Lidé většinou netuší, že přesliček je několik druhů. Při sběru bychom si měli dát pozor na záměnu. Na jednom místě často roste přeslička rolní, lesní i bahenní. Přeslička lesní má jemnější rysy a používá se pouze k vnějšímu použití na kožní potíže. Přeslička rolní a bahenní jsou si velmi podobné. Ale ta bahenní se k léčebným účelům  příliš nehodí. Proto moc nedoporučuji přesličku sbírat, raději si ji zakupte v lékárně.

 

Co nám přeslička signalizuje svou podobou?

Každý si jistě všimne podobnosti s páteří a žebry. Přeslička obsahuje vysoké množství kyseliny křemičité a má pozitivní vliv na stav vlasů, nehtů i kůže. Je vhodná při revmatismu a urologických zánětech. Má močopudné účinky. Užívá se při onemocnění ledvin, močení krve, jako prevence močových kamenů. Přidává se do urologických čajů a do směsí na prostatu.

Přeslička má také pozitivní vliv při plicních potížích, zánětech průdušek a astmatu, bývala součástí čajů při plicní tuberkulóze.

Dle tradičního léčitelství působí dlouhodobější užívání přesličky příznivě na kostní výrůstky a ostruhy v patách, které pomalu měknou.

Přeslička čistí krev a podporuje tvorbu bílých i červených krvinek.

 

Koupele pomáhají při bolestech svalů, kloubů a páteře, proti omrzlinám, pocení nohou nebo při zánětu nehtového lůžka.

Připravíme si odvar ze 2 l vody a 200 g přesličky. Odvar vlijeme do vany s teplou vodou, koupel by měla trvat přibližně 20 minut.

Tato koupel působí pozitivně též při namožených svalech po cvičení.

 

A pro zajímavost, co napsal o této bylince Mathioli:

Přeslička je zkrátka užitečná proti každému krvácení i proti průjmům břišním. Šťáva vytlačená z přesličky, vložená a potřená do nosu, zastavuje krvácení z nosu. Stejně působí také prášek z této byliny. Přikládání utlučené byliny i s její šťávou zastavuje krvácení z ran, svaluje a hojí rány v krátké době, byť by se týkaly i nervů. Také mohou se práškem z utlučené byliny zasypávati rány.

 

Tady pouze doplním, že v dnešní době se již nedoporučuje dávat byliny přímo do rány, neboť se tam může zanést infekce.

 

Když se nad přesličkou zamyslíme, měli bychom si  uvědomit, že zde na Zemi rostla již v době karbonu, zhruba před 300 miliony lety, kdy dosahovala několikametrové výšky (fosilní přesličky měly stonky vysoké až 20 m a nyní jsou součástí černého uhlí).

 

Její pradávná struktura, moudrost věků, schopnost přežít miliony let je naprosto neuvěřitelná!

Doufejme tedy, že přežije i dnešní dobu, dobu moderního člověka, dobu pesticidů a jedů...

 

 

 

Skořicovník čínský (Časopis Mezi šálky - prosinec 2015)

 

Skořicovník je tropický strom, který může dorůstat výšky i přes 15 m. Má popelavě šedou drsnou kůru, listy jsou dlouhé a světle zelené. Nezralé plody se sbírají těsně po odkvětu a jsou známé jako Kassiový květ, který má velice příjemné aroma. Kůra se sbírá ze stromů starých přibližně 6 – 10 let.

Známá je také cejlonská skořice, ale ta čínská má o dost výraznější aroma.

V Číně si skořice vždy velmi vážili. Podle tradiční čínské medicíny skořice vyrovnává harmonii elementů jinu a jangu. Skořice byla také ceněna ve starém Řecku a Římě a dobře jí znali též Egypťané.

 

Mathioli (podle starého přísloví): „Divím se, že umírá člověk, který užívá skořici.“

V Mathioliho Herbáři jsem ještě našla tyto zajímavosti: Skořice utlučená na prášek, smíchaná s medem a natřená na kůži odstraňuje a zahání pihy. Skořicový olej smíšený s husím sádlem je obzvláště účinný při křečích v údech...

 

Skořice zlepšuje trávení a pomáhá proti nadýmání a doporučuje se také při průjmech.

Je dobré ji užívat zejména v zimě, protože má schopnost zahřívat tělo. Proto ji doporučuji hlavně zimomřivým lidem. Vhodná je kombinace s hřebíčkem. Například takový zázvorový čaj s citrónem, skořicí a hřebíčkem Vás v zimě skvěle prohřeje a působí velice pozitivně při nachlazení. Skořice má totiž dezinfekční a antibiotické účinky.

Na revmatické bolesti je výborná masáž olejem (nejlépe arašídovým), do kterého se přidává skořicová silice. Díky tomu dochází k prohřátí a lepšímu prokrvení bolestivých míst.

Skořici by neměli pravidelně užívat lidé, kterým je neustále horko, jsou červení v obličeji nebo mají návaly. V tomto případě by jim jen přidávala další polínka do ohně.

 

Dříve se u nás v zimě často dělával horký jablečný kompot. Připravíte ho tak, že oloupaná jablka povaříte ve vodě s vanilkovým cukrem, skořicí a hřebíčkem. Kdo chce, může přihodit i kousek badyánu. Nádherně Vám to provoní dům a určitě každému zachutná. Podobně si můžete připravit i horký jablečný mošt, který pouze ohřejete a přidáte zmiňované koření.

 

Bez vůně skořice si již asi nikdo nedovede představit vánoční čas, který právě přichází.

Proto přeji všem nádherné a voňavé Vánoce!

 

 

Čínská medicína (Časopis Mezi šálky - prosinec 2015)

 

8. září jste mohli v Čajovně U sv. Mikuláše navštívit přednášku o tradiční čínské medicíně.

Myslím, že se tato přednáška moc povedla a ráda bych poděkovala přítomným lidem za velice příjemnou atmosféru. A jak to probíhalo?

Nejprve jsme si pověděli něco o rozdílech mezi tradiční čínskou medicínou a tou naší západní.  Zjistili jsme, že čínská medicína myslí především na rovnováhu v těle a prevenci. Asi ten hlavní a největší rozdíl je v tom, že tradiční čínská medicína pracuje s energií. Říkali jsme si, že nemoc nejprve vznikne v našem energetickém těle a teprve později se projeví jako hmotný problém ve fyzickém těle. Pokud čínská medicína zakročí včas, nemusí k nemoci ve hmotném těle vůbec dojít.

Další důležitá informace byla ta, že v čínské medicíně se na tělo pohlíží jako na jeden celek, kde vše souvisí se vším.  Hledají se pravé příčiny nemocí, neléčí se pouze jejich následky.

 

Jin a jang

Podle čínské filosofie se celý vesmír skládá z energie. Energie je ve všem projeveném. Energie obsahuje dvě vzájemně propojené složky – jin a jang. Mezi jinem a jangem vzniká pnutí, protože mají opačné vlastnosti, ale přitom je nelze od sebe oddělit. Jin a jang v sobě navzájem koření, vzájemně se převažují, vzájemně se proměňují – například den a noc.

Jin je pasivní, ženská síla, jin je noc, symbolem je voda a země.

Jang je aktivní, mužská síla, jang je den, symbolem je oheň a vítr.

Jin a jang v těle bychom měli mít v rovnováze. Pokud dojde k nerovnováze, vzniká nemoc.

Lidé mohou být více či méně jinoví nebo jangoví. Když u nich převažuje jin, může se to projevit například depresemi, plačtivostí, nedostatkem sebedůvěry, pocitem méněcennosti. Pokud převažuje jang, lidé mohou mít sklony k podrážděnosti, agresivitě, vznětlivosti.

 

Pět prvků

Číňané vytvořili takzvaný systém pěti prvků, který jim pomáhá lépe pochopit, jak se jednotlivé orgány v těle navzájem ovlivňují.

Pět prvků neboli pět fází proměny je dřevo, oheň, země, kov, voda.

Dřevo plodí oheň, oheň zemi, země kov, kov vodu a voda opět dřevo.

Všechny tyto prvky spolupracují a vzájemně na sebe působí.

Číňané k pěti prvkům přiřazují nejen orgány, ale i například roční období, chutě, pocity, čísla, tóny, světové strany, barvy apod.

Dřevo

- je rození, početí, dřevo proniká, zprůchodňuje, jeho přirozenost je teplá

Dřevu v čínské filozofii odpovídají játra, žlučník, zelená, vítr, jaro, oči, kyselá, hněv, východ.

Oheň

- je horký, šlehá vzhůru, ohřívá, vysušuje, znamená dorůstání

Ohni odpovídá srdce, tenké střevo, červená, horko, léto, jazyk, hořká, radost, jih.

Země

- plodí, pěstuje, zmnožuje, znamená dospění

Zemi odpovídá slezina, žaludek, žlutá, vlhko, pozdní léto, ústa, sladká, starost, střed.

Kov

- podléhá změnám, dá se formovat, svírá, stahuje, znamená dozrávání, vlastností je pevnost

Kovu odpovídají plíce, tenké střevo, bílá, sucho, podzim, nos, ostrá, smutek, západ.

Voda

- je vlhká, prosakuje směrem dolů, svlažuje, je zdrojem tvoření

Vodě odpovídají ledviny, močový měchýř, černá, chlad, zima, uši, slaná, strach, sever.

 

Játra

- podle tradiční čínské medicíny řídí průchodnost, regulují duševní rozpoložení, podporují tvorbu žluče, řídí šlachy a vaziva, uschovávají krev (souvislost s menstruací).

Citem jater je hněv (hněv poškozuje játra a naopak při problémech s játry mohou být sklony ke hněvu).

Párovým orgánem jater je žlučník (tyto dva orgány podle čínské medicíny spolu souvisí a vzájemně se ovlivňují).

Srdce

- řídí krev a cévy, řídí ducha Šen (vědomí, mysl, psychika). Proudění krve zabezpečuje energie srdce. Při nedostatku energie srdce je slabší pulz, horší prokrvení. Srdce je vládcem ostatních orgánů. Citem srdce je radost. Párovým orgánem je tenké střevo.

Slezina

- řídí trávení, rozkládá potravu a tekutiny. Část přeměňuje na jemnou esenci, kterou přepravuje do celého těla. Tato esence doplňuje krev. Při špatné funkci sleziny může být  nadýmání, průjmy, nechutenství, hubnutí, chudokrevnost, škytání, vodnaté opuchliny, krvácení z nosu.

Citem je přemýšlení. Párovým orgánem je žaludek.

Plíce

- řídí energii a dýchání (výdech).  Energie je díky plicím rozháněna po celém těle. Řídí pohyb vody. Svlažují organismus, nadbytek tekutin se vypotí. Citem plic je smutek. Párovým orgánem je tlusté střevo.

Ledviny

- jsou kořenem jinu a jangu v těle. Řídí nádech – vdechovaná energie musí sestoupit až k ledvinám. Uchovávají esenci. Řídí kosti, míchu, mozek a zuby. Kodnice ledvin se projevuje ve vlasech. Citem ledvin je strach. Párovým orgánem je močový měchýř.

 

Energie – Qi

Energie je jemná substance.

Původ energie v těle:

  • od rodičů (uchovává se v ledvinách)

  • z vody a potravy (získává se díky slezině a žaludku)

  • ze vzduchu (plíce)

Energie v těle proudí v takzvaných meridiánech neboli drahách – stejně jako krev proudí v žilách.

Na vnitřní straně ruky vedou tři jinové dráhy – je to meridián plic, srdce a perikardu. Na vnější straně ruky vedou tři jangové dráhy – je to meridián tlustého střeva, tenkého střeva a třech ohňů. Na vnitřní straně nohy vedou tři jinové dráhy – je to meridián sleziny, jater a ledvin. Na vnější straně nohy máme tři jangové dráhy – meridián žaludku, žlučníku a močového měchýře. Meridiány jsou vzájemně propojeny spojnicemi. A dále máme ještě osm zvláštních drah.

Po celé délce meridiánů jsou akupunkturní body.  Každý bod má jinou funkci (některé ovlivňují vnitřní orgány, jiné spíše dráhy, některé doplňují energii, jíné ji zas vypouští atd.) a čínský lékař je musí dobře znát. Na akupunkturní body lze působit akupunkturními jehlami, moxou a nebo třeba stlačováním.

 

Diagnostika

Čínský lékař se nejprve zabývá důkladnou  diagnostikou. V čínské medicíně se používá diagnostika z jazyka, kdy různá místa na jazyku odpovídají různým orgánům v těle. Sleduje se i povlak na jazyku, barva jazyka a jeho tvar, různé skrvny, praskliny, žilky na spodní straně jazyka atd. Dále se provádí diagnostika z pulzu. Vychází z předpokladu, že krev prochází všemi orgány v těle a nese informace o těchto orgánech. Lékař také získává informace dotazováním se např. na moč, stolici, pocení, teplo a chlad. Dále zkoumáním úseků drah – kde mohou být vyrážky, otoky nebo bolesti. Zkouší se také bolestivost některých akupunkturních bodů.

 

 

Terapie

Terapie se v čínské medicíně provádí pomocí akupunktury, ale často se také používá například moxa, baňky, masáže, akupresura, tuina, cvičení, byliny nebo úprava stravy.

 

 

 

 

Kotvičník zemní (Časopis Mezi šálky - říjen 2015)

 

Dříve u nás téměř neznámá bylina začíná být nyní velmi populární. Pochází pravděpodobně z Číny, ale roste již v Asii, Evropě, Africe i Austrálii. Má rád suchá a písečná místa. Vyhledává sluneční paprsky, které potřebuje k tomu, aby mu dozrávala semena, v nichž je jeho největší léčivá síla. Kotvičník lze u nás dobře pěstovat. Není to trvalka, ale jeho pichlavá semena v půdě přezimují a na jaře opět klíčí. Tato krásná rostlina s drobnými žlutými kvítky se plazí po zemi a pokrývá ji svými tmavě zelenými řapíkatými listy.

 

Sběr:

Sbírá se nať, kořen i plody od konce léta do podzimu. Nať se pořádně opláchne,  neboť bývá od hlíny. Suší se nejlépe v průvanu a temnu, určitě ne na přímém slunci, to by mohlo léčivou drogu znehodnotit.

 

Použítí:

Kotvičník je známý zejména svou vlastností zlepšovat potenci a sexuální libido, zvyšuje hladinu testosteronu u mužů a estrogenu u žen. Ale má mnohem více pozitivních účinků. Používá se pří nízké vitalitě a únavě, je vhodný po těžkých nemocech nebo fyzické námaze. Je to bylina léčící neplodnost – jak u žen, tak u mužů (nedostatek spermií, jejich špatná pohyblivost). Kotvičník mohou užívat i ženy při potížích s menopauzou. Pomáhá též při chronických zánětech. Rozpouští močový písek a kamínky.  Je močopudný, snižuje riziko zánětu močových cest. Má pozitivní vliv na kardiovaskulární systém, rozšiřuje cévy, snižuje obsah cholesterolu v krvi a snižuje také krevní tlak. Užívá se při ateroskleróze. Pomáhá  při diabetu. Má pozitivní vliv i na prostatu.

 

 

Kotvičník není vhodný pro děti, těhotné a kojící ženy.

 

Příprava čaje:

polévková lžíce nati na ½  l vody, vařit přibližně 30 minut, rozdělit do dvou denních dávek

 

Já dávám přednost užívání tinktury, což je jednodušší a rychlejší. Můžete si vyrobit i svou vlastní. Kotvičník naložíte do alkoholu, který má minimálně 40 procent. Necháte louhovat 3 až 4 týdny na temném místě, občas protřepete. Po určené době zcedíte. Užívá se čajová lžička dvakrát denně.

 

V kotvičníku vidím především vynikající lék na civilizační choroby. Je vhodný zejména pro muže, protože vyzařuje mužskou energii. A když se rozhlédneme kolem sebe, zjistíme, že mnoho mužů od jistého věku má již potíže s cholesterolem, tlakem, zvýšeným cukrem v krvi, či prostatou. Kotvičník při těchto potížích může pomoci a k tomu tělo velice posílí, zvýší se energie a vitalita a lidé se cítí mnohem lépe. Mají potom dostatek síly opět začít třeba se sportem. Je vhodné se též zamyslet nad svým stravováním, čímž se může léčba ještě urychlit. Já doporučuji i preventivní užívání. Ale pozor, žádná bylina by se neměla brát déle než 3 měsíce. Potom je důležitá alespoň 3 týdenní přestávka.

Kotvičník může prospět například i ženám s nedostatkem sebevědomí, kterým dodá odvahu, sebedůvěru, sílu či schopnost bojovat za svá práva. Z této rostliny vyzařuje velice mnoho čistě mužské aktivní energie (bojovnost, síla, odvaha), kterou mohou využít i sportovci, neboť kotvičník zvyšuje vytrvalost a prý podporuje i růst svalů.

 

Tak hurá do toho! Ať jsme všichni silní a vitální!

 

 

Mateřídouška obecná (časopis Mezi šálky - září 2015)

 

Mateřídouška roste na stráních a mezích, ale můžeme si jí pěstovat i na zahrádce. Vytváří krásné fialové polštáře a její vůně se šíří do dálky. Je to vytrvalá polokeřovitá bylina, která svými květy láká spoustu včeliček a čmeláků. Kvetení probíhá od června do září. Drobné kvítky mají nachovou až bledě růžovou barvu. Ze spodu rostlinky jsou zdřevěnělé větvičky. U nás roste několik druhů mateřídoušky, ale z léčebného pohledu jsou všechny rovnocenné.

Mateřídouška byla známá již ve starověku, kdy se používala při různých epidemiích, neboť její antiseptické účinky zabraňují šíření mikrobů. Ale sloužila samozřejmě také jako koření.

A co napsal o mateřídoušce Mathiolli (1501 - 1577)?

Používání mateřídoušky v pokrmech a nápojích může působiti jako dryák proti všelikým jedům zeměplazů a hadů. V místech vykouřených mateřídouškou nezůstane žádný jedovatý živočich, a proto staří, jak čteme u Vergilia, dávali žencům jísti mateřídoušku s jinými pokrmy, aby byli chráněni a bezpečni proti takovým jedovatým živočichům.

Mateřídouška vařená s lékořicí nebo s medem, s anýzem a vínem, vyčišťuje prsa od drsného kašle, bolestné kapavé močení či studenou řezavku krotí a odstraňuje.

Sběr:

Sbírají se pouze kvetoucí nezdřevnatělé vršky na počátku kvetení. Suší se ve stínu a v průvanu. Pozor na sluníčko, to při sušení škodí.

Použítí:

Mateřídouška se používá zejména při kašli, protože velmi dobře uvolňuje hleny. Je dobrá při zápalu plic a zánětu průdušek. Poradí si i se streptokoky a stafylokoky. Je to také vynikající bylinka na trávení, uvolňuje křeče, působí proti nadýmání a průjmům, je vhodná též při salmonelle. Také prý napomáhá při odvykání kouření (pití malých doušků snižuje chuť na cigarety) a zastavuje škytání. Přidává se  do směsí na nespavost a nervovou slabost.

Koupele nebo mazání tinkturou jsou vhodné při revmatických bolestech, obklady působí pozitivně na akné a vyrážky.

Mateřídouška pracuje s naším emočním tělem, radí nám mít se více rádi a povznést se nad problémy. A co je důležité  – mateřídouška umocňuje naše duchovní dary a pomáhá otvírat třetí oko!

Dávkování:

1 čajovou lžičku přelít  ¼ litrem vroucí vody a nechat 15 minut odstát,  pít 1 – 3x denně 

Symbolika:

Jako mámina konejšivá náruč účinkuje bylina, kterou piješ. Následuj jejího příkladu, potěš, pochop, oddej se na chvíli snění.  (Hrabica)

A co vidím já, když se na mateřídoušku podívám? Je to jemná a něžná bylinka (má drobounké lístky i kvítky) a přece je silná a mnoho vydrží (zdřevnatělé větvičky, nevadí jí sucho). Fialová až růžová barva jejích květů naznačuje její duchovní působení a láskyplné vyzařování. Bere si energii ze slunce, ale i ze země. Cítím z ní opravdu velmi silnou mateřskou lásku, která dává a nic za to neočekává.

Děkuji ti Mateřídouško za tvé dávání, za tvou lásku, za to, že nás spojuješ s naší matičkou Zemí, za to, že přispíváš ráda k našemu zdraví i duchovnímu růstu a přesto od nás nic nečekáš.

Děkuji ti Mateřídouško, bylinko překrásná! Ať se ti dobře daří!

 

 

Herbář Hany Jánské: Třezalka tečkovaná

Časopis Mezi šálky (červen 2015), Čajovna U sv. Mikuláše Louny

Třezalce se také říká Svatojánská bylina, neboť má prý nejsilnější moc, pokud je sbíraná na svatého Jana (tedy 24. června). Pokud promnete v ruce její žlutý květ, tak zčervená. Třezalku je možné pěstovat i na zahrádce. Sběr se provádí od konce června do srpna. Sbírají se vrcholky rostlin hned po rozkvětu, nejlépe v dopoledních hodinách. Suší se na dobře větraném místě ve stínu. Květy nesmí zhnědnout.

Třezalka je známá především svými účinky na deprese a úzkosti. Je vhodná také na nespavost, poporodní deprese, premenstruační syndrom, nervové vyčerpání, záněty nervů nebo bolesti nervového původu. Třezalka se také používá při potížích s játry a žlučníkem, při poruchách trávení, žaludečních či dvanácterníkových vředech. Užívá se při chudokrevnosti, má protizánětlivé a močopudné účinky.

Čaj—1 čajovou lžičku přelijte ¼ l vroucí vody a nechte cca 10 min. odstát. Můžete pít 2-3x denně.

Tinktura – 20 kapek 2-3x za den Poznámky: Po dobu užívání byste se neměli opalovat na přímém slunci.

Třezalka zvyšuje přecitlivělost pokožky na světlo a může dojít ke spálení. Pokud již užíváte antidepresiva, přečtěte si pozorně příbalový leták. Třezalka se s většinou antidepresiv nesnese. Ale můžete ji nahradit jinými bylinami – vhodné jsou například meduňka, kozlík, mučenka či schizandra.

Třezalkový olej (červený olej)

Třezalkový olej by neměl chybět ve Vaší domácí lékárničce. Je to vhodné mazání na popáleniny, opařeniny, ekzémy, bolesti zad, namožené svaly, kloubní výrony, revmatické bolesti apod. K výrobě tohoto oleje potřebujete přibližně 250 g třezalkových květů a 0,5 l kvalitního např. olivového oleje. Květy vložte do čisté skleněné nádoby, přelijte olejem a dobře uzavřete. Nechte na slunném teplém místěalespoň 2 měsíce. Obsah je dobré každý den protřepat. Poté se přecedí přes plátýnko, nalije do tmavých sklenic a uskladní v chladu. A když si ho vyrobíte sami, třezalku natrháte na sv. Jana a výrobu pojmete jako takový malý rituál, věřte tomu, že Váš olejíček bude mít opravdu kouzelnou moc!

 

Bylinkový herbář Hany Jánské: Česnek medvědí

Časopis Mezi šálky (květen 2015), Čajovna U svatého Mikuláše Louny

Česnek medvědí je vytrvalá bylina s podzemní cibulí, jejíž listy (podobné konvalince) krásně voní po česneku. Roste zejména v lese. Své jméno získal podle toho, že ho velmi rádi konzumují medvědi po zimním spánku, kteří instinktivně vyhledávají to, co nejvíce potřebují.

Česnek na zahrádce 

Pokud si chcete česnek medvědí vysadit na zahrádku, vyberte mu nejlépe stín či polostín. Roste dobře i pod stromy, kde nic jiného neroste a vytvoří tam nádherný zelený koberec. Listy vyrůstají brzy na jaře, vykvete bílými květy a po odkvětu se zatahuje zpět do cibulky. Sbírá se nať těsně před rozkvětem, či cibulky v srpnu až září.

A co z něj?

Česnek medvědí se nesuší, ale je možné ho zamrazit. Používá se čerstvý jako koření do pomazánek, polévek, na maso, brambory nebo chléb s máslem.

Tinktura 

Můžeme si vyrobit i tinkturu. Listy se jemně nasekají a zalijí 40 % vodkou. Takto je necháme louhovat při pokojové teplotě na temném místě přibližně měsíc, potom slijeme. Tinktura se užívá po kapkách (u dospělého člověka doporučuji dvakrát denně 20 kapek).

Léčivé účinky

Česnek medvědí je velice vhodný k jarní očistě, doplnění vitamínů a minerálů. Působí jako přírodní antibiotikum, ničí bakterie, viry i plísně v těle. Pročišťuje cévy, je vhodný při arterioskleróze i při zvýšeném krevním tlaku. Má schopnost snižovat cukr v krvi. Je vhodný při zánětech tenkého střeva a při žaludečních potížích. Pomáhá při průjmech a plynatosti, působí proti škrkavkám a hlístům. Čistí krev, pomůže tedy i při chronických kožních potížích.  Pročišťuje ledviny a močový měchýř, působí velice pozitivně při chřipce, nachlazení či zahlenění.

...a v Mathioliho herbáři 

Dr. Petr Ondřej Mathioli píše ve svém Herbáři vydaném v roce 1557 o česneku medvědím následující: Tento druh roste rád v zemi hlíno vité a jílovité, také roste divoce v lesích, a mléko dobytka po něm zapáchá, takže je nemůže každý požívati. Na místech písčitých se nerad udržuje, i když je tam vsazen. Sedláci a pastuchové ho používají, když jsou zlé a nezdravé mlhy. Mívají ho při sobě havíři, věříce, že je chrání před podzemními obludami.

Všem vřele doporučuji vysadit si česnek medvědí na své zahrádce a na jaře ho používat do různých pokrmů.  Já sama jsem si ho moc oblíbila. Chutná skvěle – a to Vám potvrdí každý medvěd

 

Bylinkový herbář Hany Jánské: Lípa

Časopis Mezi šálky (duben 2015), Čajovna U svatého Mikuláše

Dříve se lípy vysazovaly v každé vesnici i kolem cest. V horkých letních dnech si lidé rádi odpočinuli v jejich stínu. Posedět pod lípou, zvláště v době, kdy kvete a v její koruně bzučí stovky včel, je opravdu velice uklidňující a příjemné. Není divu, že je to náš národní strom. Lípa vyzařuje krásnou ženskou energii a velikou moudrost. Můžeme si ji představit jako starou moudrou ženu, která už toho mnoho zažila a ráda se s námi o svá moudra podělí. Jejím protějškem v přírodě je dub, který vyzařuje mužnost a sílu. Oba stromy se mohou dožít velice vysokého věku (dokonce 800 – 1000 let) a asi i proto byly vždy velmi vážené a uctívané.

Až pokvete lípa, určitě si její květy natrhejte a nasušte. V zimě Vám potom při horečce a nachlazení přijdou vhod. Sbírají se celá soukvětí i s podpůrným listenem, nejlépe v odpoledních hodinách za suchého počasí. Květy se suší ve stínu a v průvanu bez obracení.

Léčivé účinky lípy: čaj se užívá při nachlazení, horečkách, katarech horních cest dýchacích a suchém kašli, bronchitidě, angíně, nespavosti a nervovém podráždění, při bolestech v oblasti močových cest, podporuje vylučování žaludečních šťáv, má potopudný účinek a působí protizánětlivě

Příprava: 2 čajové lžičky květů přelít vroucí vodou a nechat 15 minut odstát, potom scedit   můžeme dochutit lžičkou medu a pijeme teplý   malé děti do 3 let – 1 šálek denně, starší děti 2 šálky a dospělí až 3 šálky za den Čaj z lipových květů je velmi chutný a voňavý, snad i proto se lipový květ často přidává do různých čajových směsí.

Lípa – úryvek z knihy Bytosti přírody od Margot Ruis Známe obrovskou lípu, která byla vysazena okolo roku 1300. Již sedm set let stojí na svém místě ve vesnici. Co všechno už její déva měla možnost vidět a prožít! Zdalipak lidé, kteří v této vesnici bydlí, vědí, jaký poklad mají před okny? V dávných dobách bylo běžné k takovým starým stromům přinášet nemocné a zraněné, aby se v jejich stínu mohli uzdravit. Kdo se na chvíli posadí pod tuto lípu, pochopí proč. Lípa přivádí energii ze země vzhůru do koruny a nechává ji přes větve a větvičky protékat do okolí. Místo pod lípou a kolem ní je zcela mimořádné, panuje zde zázračně klidné a jasné zachvívání, velmi vhodné pro duchovní práci.

 

 

Bylinkový herbář Hany Jánské: Bez černý

Časopis Mezi šálky (březen 2015), Čajovna U svatého Mikuláše Louny

Bez černý byl odjakživa uctíván jako magický keř. Říká se, že kdo u něj posedí v době letního slunovratu, velice silně pocítí jeho kouzelnou moc. Věřilo se, že bez otvírá dveře do podzemní říše (říše mrtvých). Bez také zadržuje veškeré negativní energie. Dříve se ho nikdo neodvážil porazit nebo ořezat, protože by tím negativní síly mohly přejít na něj. Lidé si bez nechávali růst u vchodu do domu, aby zachytával vše negativní a nepustil to dovnitř.

Staří Keltové uctívali bez jako posvátný keř. Ale co se změnilo od dob Keltů? Bez? Ne, ten je stále stejný, stále sám sebou. Jen se dívá na zcela jiný svět. My lidé jsme se změnili. Už nežijeme v souladu s přírodou, neuctíváme Zemi jako živou bytost. Jen chceme stále více mít a vlastnit. Navraťme se zpět. Buďme opět lidmi, kteří byli stvořeni k tomu, aby Zemi ochraňovali, ne vykořisťovali.

Až si budete chtít natrhat léčivé květy bezu, bylo by vhodné se tomuto magickému keři nejprve poklonit a požádat ho o svolení. On Vám potom rád své květy daruje.

U bezu sbíráme květy, plody, listy i kůru z mladých větviček. Ale nejčastěji se používají květy. Za povšimnutí také stojí to, že květy jsou bílé, zatímco plody černé. Bílá a černá může značit dobro a zlo, zrození a smrt, jin a jang. Květy se sbírají v květnu až červnu za suchého počasí, nejlépe na počátku kvetení, pokud jsou korunky ještě zavřené. Plody se sbírají od srpna do září a suší se umělým teplem do 50 stupňů Celsia. Listy se trhají v květnu až červnu, kdy je účinek největší. Bezová kůra se loupe v březnu a dubnu. Má tytéž léčivé vlastnosti jako listy, ale silnější.

Účinky: Květy - nachlazení, horečka, kašel, jsou protizánětlivé, snižují hladinu cukru v krvi, mají antirevmatické účinky, jsou močopudné - onemocnění močových cest a ledvin, otoky, dále jsou vhodné k léčbě cévních chorob a arteriosklerózy.

Z květů si na jaře určitě udělejte výborný sirup (šťávu), vhodný na pití i pro děti. Recept najdete na internetu. Většinou potřebujete pouze bezové květy, cukr, citrony a vodu.

Plody - léčí nízký i vysoký tlak, přidávají se do hubnoucích čajů, šťáva z plodů tiší bolesti a záněty trojklaného nervu, působí i na zažívací potíže, kolikovité bolesti břicha, alergie. Plody užíváme raději suché, čerstvé jen v malém množství.

Listy - čerstvé listy se přikládají na neotevřené bércové vředy, otlaky, na nádory přístupné zevně - mají protirakovinné účinky.

Dnes asi málokdo tuší, že bez černý dokáže pomoci i při tak závažné nemoci jako je rakovina. Ale samozřejmě zde neradím, abyste rakovinu léčili pouze přírodní cestou. Chtěla jsem jen poukázat na to, že bychom si opravdu měli více vážit přírody kolem nás. 

 

 Bříza (Časopis Mezi šálky- únor 2015)

Břízu mám velmi ráda, protože vyzařuje nádhernou ženskou energii. Když zavřu oči a představím si ji, vidím kolem ní tančit víly. Našlapují tak zlehka, že ani stébla trávy nezmačkají. Duše břízy je jako jedna z víl - jemná, skromná, vyzařující ženství, lásku a radost. Bříza je proto vhodná pro ženy, kterým předává svou něhu, ladnost a ženskost. Ale mohou ji samozřejmě užívat i muži, kteří potřebují posílit ledviny či pročistit tělo.
Bříza se používá na tyto zdravotní problémy: onemocnění ledvin, záněty močových cest, zvýšená koncentrace kyseliny močové v krvi, revma, močové kameny, bílkovina v moči, snížená funkce ledvin, čištění krve, otoky, má močopudný účinek, přidávám jí do detoxikačních čajů. Zevně se bříza používá na vyrážky, ekzémy, lišej a pro lepší kvalitu vlasů.
Březová šťáva (míza) obsahuje řadu minerálů, vitamíny C, B a další účinné látky. Používá se na detoxikaci, posílení imunity, opary a afty.
Březové listí se trhá brzy na jaře. K bříze přistupujeme s pokorou a úctou a poděkujeme jí za to, že nás svými účinky pomůže uzdravit a pročistit.
Vnitřně se užívá nálev: Polévková lžíce sušených listů se zalije 250 ml vroucí vody a nechá 10 - 15 minut odstát. Pije se 2x denně.
Pro vnější použití (kožní potíže, vlasy) je silnější odvar - polévková lžíce sušených listů se 5 minut povaří v 250 ml vody a nechá 15 minut odstát.
Bříza podporuje hlavně ledviny a ty v zimě nejvíce trpí. Proto je dobré pít přes zimu ledvinové čaje. Další byliny vhodné na ledviny jsou např. celík zlatobýl nebo přeslička.

 

 

 

Bylinkový herbář Hany Jánské - Úvod   (Časopis Mezi šálky - leden 2015)

Jelikož mé články budou vycházet pravidelně, ráda bych Vám nejprve přiblížila své chápání léčivých rostlin. Vnímám rostliny jako živé bytosti. Tak jako my mají své pocity - radost, strach i bolest. A stejně jako my jsme každý jiný, tak i každá z rostlin má různé kvality neboli vyzařování.

Když si uvědomíme, že léčivé rostliny nemají jen určité chemické složení, které se dá ověřit v laboratořích, ale mají i své vibrace, tak pochopíme, že tím působí také na naše energetická těla. Jejich energie nás prostoupí a je pohlazením pro duši. Proto neléčí jen naše fyzické potíže, ale pomohou i s naším psychickým rozpoložením.

Některé bylinky vyzařují jemné ženské vibrace, jiné zas mužnost, sílu a odolnost. neznamená to, že "mužské bylinky" jsou vhodné jen pro muže, ale mohou pomoci například ženám které mají nedostatek sebedůvěry a odvahy. Co rostlinka vyzařuje, každý snadno rozpozná, když se na ní napojí, snaží se jí procítit a vnímat. Podle toho, která rostlina nás více či méně přitahuje, také můžeme zjistit, zda ji potřebujeme. Byliny, které něčím uchvátí naší pozornost, nebo nám rostou hned u domu či na zahrádce na nás často přímo volají: "Utrhni si mě! Jsem tu pro tebe! Pomůžu ti s tvými zdravotními problémy!" Ale většina lidí to bohužel neslyší. Proto se pokusme vnitřně ztišit, více se rozhlížet kolem sebe a pochopit, co se nám příroda snaží říci. Když se více napojíme na naši "Matku Zemi", čeká nás za to krásné bohatství v podobě vnitřního klidu a míru.

 

 

Iridologie - vidím ti to na očích  (Časopis Mezi šálky, leden 2015)

Iridologie neboli irisdiagnostika je diagnostická metoda, s jejíž pomocí se určuje zdravotní stav z oční duhovky. Vychází z předpokladu, že oko je očním nervem propojeno s mozkem a ten tam nahrává informace o našem zdravotním stavu. V duhovce můžeme najít prohlubně, vyvýšeniny, skvrny i barvy.

Historie

První písemné doklady o diagnostice z očí pocházejí ze Starověkého Egypta. Tato metoda se rozšířila i do Babylonu, Tibetu a Indočíny. První písemný doklad z Evropy pochází z roku 1690 a jeho autorem byl Filip Meyens. Hlavní osobností, která se zasloužila o rozvoj irisdiagnostiky byl Ignatz von Pezcely, který se narodil v roce 1826 v Maďarsku. Jako chlapec měl sovu. Ta si zlomila nohu a on si všiml v jejím oku tmavého proužku. Když se noha začala hojit, proužek zesvětlal. Velice ho to zaujalo a začal její oči zkoumat. Později se z něj stal homeopatický lékař, který měl možnost zkoumat oči svých pacientů a v několika případech dokonce své diagnózy potvrdil i pitvou. V dnešní době se iridologie používá po celém světě.

Diagnostika

Nejsnadnější část diagnostiky, kterou zvládne i laik, je diagnostika podle barev. Základní barva očí je pouze čistě modrá nebo hnědá. Pokud jsou oči zelené nebo třeba šedé, tak to znamená, že přes základní barvu se nám přidala ještě jiná barva, která způsobila přebarvení.

A co která barva znamená?

Když máte v očích žlutou barvu, může to znamenat sklon k zácpám nebo oslabení ledvin (záleží, kde se barvička nachází). Oranžová barva nám signalizuje nedostatečnou tvorbu trávicích enzymů od slinivky nebo kolísavou hladinu cukru v krvi. Hnědá barva značí potíže s játry nebo se žlučníkem. Může to být genetické oslabení, záležitost vrozená nebo získaná (žloutenka, mononukleóza, alkohol, drogy, otrava apod.). Bílá barva značí překyselení těla, sklon k zánětům a béžová může naznačovat potíže se štítnou žlázou.

Existují různé metody vyšetřování - někdo se dívá do očí pomocí baterky a lupy. Já dávám přednost vyfocení očí. Fotografie potom stáhnu do počítače, kde je zvětším a díky tomu jsou krásně vidět jednotlivé detaily. Tato metoda se mi zdá lepší i proto, že se fotografie dají archivovat. Když po nějaké době přijde klient na kontrolu, můžeme porovnat staré snímky s novými a snadno zjistit, co se změnilo.

Iridologie je úžasná i tím, že nám pomůže objevit naše slabší místa, nebo různé zdravotní problémy, které se ještě úplně neprojevily a zatím o nich nevíme. Na tato místa můžeme začít včas preventivně působit různými přírodními prostředky a k žádné nemoci nakonec ani nemusí dojít. Důležité také je, že tato diagnostika hledá příčiny nemocí a ne jen jejich příznaky. Pokud vyléčíme příčinu, nemoc už se nevrátí. Pokud se rozhodneme léky pouze maskovat příznaky, musíme už tyto léky brát neustále (viz léky na bolest). Je to tak proto, že naše tělo se nám snaží neustále znovu a znovu signalizovat, že něco není v pořádku. Tyto signály bychom měli brát vážně a snažit se zjistit, co nám tím naše tělo chce sdělit. Je to jako taková kontrolka v autě, která bliká a ukazuje, že je potřeba něco opravit, vyměnit olej nebo dotankovat benzín. Jakékoliv bolesti, vyrážky nebo třeba únava mohou být znamením, že je potřeba něco změnit, uzdravit nebo trochu zpomalit a udělat si čas sami na sebe.

Proto prosím poslouchejte svá těla a věnujte se svému zdraví. Nesnažte se jen potlačovat příznaky. Hledejte příčiny, svá slabší místa posilujte bylinami, jezte zdravě, cvičte a pravidelně se pročišťujte. Ono se to mnohonásobně vrátí!

Hana Jánská

 

XX


comments powered by Disqus
„Bůh stvořil člověka, ale nedal si to patentovat, a tak to teď po něm může dělat kdejakej blbec.“ Jan Werich